Mých 111 nejzásadnějších hudebních alb

Moonspell - Irreligious (1996)
Tak tohle album mě doslova posadilo na zadek. Byla polovina října 1996, já ležel s chřipkou v posteli a díky skvělým recenzím v Metal Hammeru a Sparku se mi do rukou dostala kazeta s nádherně tajemným obalem a hudbou, kterou z mého pohledu zatím nic nepřekonalo.Neskutečně atmosférické, tajemné, temné a bizarní album, čirá gotika v křišťálové formě. Celé album je ponořeno do naléhavé, temné až okultní atmosféry a temný, mystický hlas s portugalským přízvukem dodává albu prvek bizarnosti a vyjimečnosti. Náboženské i kacířské, křesťanské i orientální prvky. Vším prostupující naléhavost, temnota, ani jednou nevysvitne sluneční světlo. Edgar Allan Poe v hudbě, v hudbě, která září, třpytí se jako diamant, ale nehřeje.
Dodnes pamatuji jaké kulisy mi vytanuly před očima - kamenné chodby starých hradů osvětlené barevným světlem loučí za barevnými tabulkami skel, pomalý průvod mnichů na temném horizontu s krvavě rudým nebem nad ním, mrtvé siluety stromů s pokřívenými větvemi nad bezednými močály, mrazivá ledová pole po nichž sviští sevrní vítr, zkrátka naprosto emocionální album.


Paradise Lost - Icon (1993)
Tohle album mě na jaře 1995 přivedlo ke gotice. Silné skladby plné smutku a melancholie v melodickém hávu chorálů a varhan. Když hudbu posloucháte duší.

A-ha - Headlines and Deadlines (1991)
Skladba Crying in the Rain mě v zimě roku 1990/1991 z věku dítěte pomohla přehoupnout do věku teenagera a pomohl tomu i skvělý videoklip. A-ha se poté stala jedním z mých tří pilířů popu. Potemnělá melancholie mě pak přes tvrdší Depeche Mode dostala ještě dál až k metalu.

Depeche Mode - Ultra (1997)
Temnota samého dna lidské duše. Pro mě osobně nejsilnější album britských popařů. Kolik doom metalových kapel by chtělo znít takhle temně a ani se k tomu nepřiblíží.

The Gathering - Mandylion (1995)
Mandylion je snový přelud tvrdosti a něhy zároveň. Mandylion bylo revolučním albem, které založilo samotný hudební žánr. Nicméně této čarokrásně temné a tajemně křišťálové dokonalosti se pak už nikdo nikdy nepřiblížil.

Type O Negative - October Rust (1996)
Zhmotnění podzimu do hudby, jedno z nejlepších atmosférických alb. Pohanská hudba, tajemno, příroda, erotika. Všechny barvy podzimu, všechna jeho ponurost a krása dohromady. 70-ti minutová procházka říjnově listopadovým lesem.

Deathstars - Night Electric Night (2009)
Geniální mix gotiky a industriálu, melodie a tvrdosti, temnoty a oslňujícího třpytu. Na tomhle albu není špatná skladba. Prostě není.

Moonspell - Sin / Pecado (1998)
Pravděpodobně nejnaléhavější album všech dob. Rozpolcené, neklidné, varující, obávající se, děsící se. Všechny strachy světa, všechny jeho pocity v jedné hodině hudby. A vrcholem této naléhavě neklidné, dvojcestné rozpolcenosti skladba, jež mi dala nickname - abysmo.

The Gathering - Nighttime Birds (1997)
Zjevení v hudbě. I takhle může znít metal. Hudbě Gathering jsem dlouho odolával, míjela mě, o to bylo podlehnutí náhlejší a drtivější. Andělská Anneke a pohádková hudba, tvrdá a přece něžná, naléhavá a přece uklidňující, temná a přece zářící do tmy.

Depeche Mode - Songs of Faith and Devotion (1993)
Neočekávaně rockové album temných elektroniků aneb přerod syntetizátorových černokněžníků v rockové Ježíše. Skladby o náboženství i erotice. Ústřední motiv alba - hřích.

Zeromancer - Bye-Bye Borderline (2013)
Album, které si z předchozích vzalo to nejlepší. Nejmelodičtější a nejelektroničtější. Po stylových kotrmelcích, vyměknutí a opětovném ztvrdnutí se podařilo natočit vybroušené album.

Zeromancer - Zzyzx (2003)
Asi každá kapela, která hrála gotiku nebo industrial, časem vyměkne. A stejně tak také zelektrovatí. Výborně melancholické album napůl cesty mezi kytarovými Zeromancer a syntetizátorivými Depeche Mode.

Per Gessle - The World According to Gessle (1997)
Mix popovosti Roxette, rockovosti Gyllene Tider a to celé šmrncnuté zvukem šedesátých let. Nejsilnější melodie, nejdravější rify, mix sixties a elektorniky. Gesslův pravý hudební odkaz.

Moonspell - Wolfheart (1995)
První album portugalských bezbožníků. Ledová středověká symfonie plná vlků a vampýrů.

Depeche Mode - Violator (1990)
Depešáci začali natáčet album temné jako tuha a nakonec z toho je temný elektronický diamant, černá perla mezi jejich alby.

Roxette - Joyride (1991)
Asi nejpopovější a nejmelodičtější album devadesátých let.

Gothminister - Gothic Electronic Anthems (2003)
Výborný mix dunivého metalu a úderných tanečních rytmů. Skvěle namíchaný tvrdý industriál s gotickou atmosférou. Album jako dělané do první linie. Do útoku!

Moonspell - Extinct (2015)
Geniální návrat k tomu nejlepšímu, co Moonspell definovalo. Rozvětvené melodie, gradující sóla, přelévající se melodické linky a naléhavá atmosféra, že by se dala ždímat a ještě by zbylo. Titulní skladba nebo třeba Medusalem jsou absolutní vrcholy atmosférického gotického metalu, potažmu rocku vůbec. Tam kam předchozí dvojalbum nakouklo, Extinct vstoupil.

Moonspell - Alpha Noir, Omega White (2012)
S dvojalbem Alpha Noir, Omega White se Moonspell po deseti letech tvrdnutí vrátili k tomu nejlepšímu, co kdy stvořili. Zatímco Alpha Noir je více black, Omega White svou gotičností místy sklouzává až k popu, skladby dostaly nádherně atmosférický háv a pár z nich je v medlodiích a naléhavosti ještě Irreligiousovější než Irreligious a Sin/Pecadovější než Sin/Pecado. Tento fénixovský Irreligiousovatý přerod dokonali na dalším albu Extinct, které je pak skutečně grandiozní oslavou dvacetileté kariéry kapely.

Paradise Lost - Shades of God (1992)
Temné, tvrdé, syrové, s výbornými sóly a přece depresivně valivé, drtící.

Roxette - Don't Bore Us - Get to the Chorus (1995)
Kvůli čtyřem novinkovým skladbám. Vrchol kariéry dvou Švédů.

Root - Kärgeräs (1996)
Mystický a elegický hymnus českých černokněžníků o jednom zapomenutém národě. Čarokrásná bajka.

In Flames - The Jester Race (1996)
Nejmelodičtější a nejtemnější album švédských matadorů melodického death metalu. Tomu co začali At The Gates nebo Dark Tranquility, tomu The Jester Race nasadilo královskou korunu. Nebo šaškovskou?

Paradise Lost - One Second (1997)
Jedno z nejnadčasovějších metalových alb všech dob. Ve své době těžce nedoceněné. Zraje jako víno. Zvláštní, ale čím je starší, tím moderněji zní.

Roxette - Have a Nice Day (1999)
Nejtanečnější, nejsvěžejší a nejhitovější album od Joyride. Dokonalost ničí část unylých balad, zatímco všechny rychlé kousky patří k absolutní špičce kapely.

Kosheen - Kokopelli (2003)
Kovově šedivé, nachové skladby na dunivém tanečním spodku. Melancholií nasáklá taneční elektronika. Smutná, ponurá, čarokrásná. A ono to jde.

Take That - Progressed (2011)
Take That překvapili už fantastickým zvukem alba Progress, o půl roku později vydali zbytek outtakes skladeb a nutno dodat, tenhle zbytek je ještě lepší než první album. Výborné popové melodie a famózní mix elektronického zvuku s tanečním beatem. Nečekal bych, že zrovna boyband natočí jedno z nejlepších alb, jaké jsem kdy slyšel.

Tiamat - A Deeper Kind of Slumber (1997)
Psychedeličtější, klávesovější, uhlazenější a orientálnější Irreligious a Sin/Pecado zároveň.

Samael - Passage (1996)
Temný elektronický metal na pomezí gotiky, melodického death metalu a industriálu. Nadčasové album.

Cradle of Filth - V Empire or Dark Faerytales in Phallustein (1996)
Čarodějnice se vyrojily, podzimní lesy volají tvé jméno, soumrak se snáší na zakletou zemi. Cradle of Filth se svým nejoriginálnějším albem.

Aion - Midian (1997)
Svého času nástupce Irreligious, temné, žalostné, melodické dílo jedné neznámé polské kapely, jejíž všechna další alba nedosáhla tomuto ani po kolena.

Theatre of Tragedy - Musique (2000)
Přelomové, elektronické album temných, staroanglických gotiků.

Theatre of Tragedy - Assembly (2002)
A jeho poněkud prosvětlenější a ještě elektroničtější nástupce.

Crematory - Believe (2000)
Melodický, místy až taneční gothic metal s death metalovým zpěvem. Jedno z nejlepších alb svého žánru. Přelom milénia stál, co se elektronické gotiky týče, za to.

Pain - Cynic Paradise (2008)
Nejlepší a asi nejmelodičtější album pana Tägtgrena. Industrial temný, téměř až gotický.

Deathstars - Termination Bliss (2006)
Jejich třetí album je dokonalost sama, dvojka má k dokonalosti nakročeno na tři čtvrtiny. Výborné úderné pecky doplňují melancholické eposy. Skvělý mix gotiky a industriálu.

Carcass - Heartwork (1993)
Tímhle legendárním albem pánové opustili vody grind-coru a položili základy melodic death metalu. Melodické, tvrdé, úderné. Jedním slovem - death'n'roll.

Clannad - Legend (1984)
Legendární soundtrack k mystickému seriálu Robin of Sherwwod irské folkové kapely s úžasnými keltskými motivy zahrané na středověké nástroje.

Pain - Nothing Remains the Same (2002)
První album, na kterém si pan Tägtgren vybrousil svůj temně industriální metal do téměř dokonalého tvaru.

Pain - Psalms of Extinction (2007)
Na první poslech nezáživné, ale potom stále rostoucí album. Určitě ne tak temné jako jiná alba Pain, o to víc nabušené energií a hravostí, která vás donutí podupávat si do rytmu.

Cemetary - Last Confession (1997)
Poslední skutečné album kapely, nejkratší a hitově nejlepší. Další album, které pumpuje energii do žil.

Swallow The Sun - The Morning Never Came (2003)
Asi nejlepší mix death, doom a gothic metalu. Depresivní, atmosfériecké, melodické. Noční hudba.

Paradise Lost - Host (1999)
Paradise Lost pokračovali v nastoleném směru aneb Paradise Lost hrají Depeche Mode a znějí zatraceně dobře. Temnota zůstala, jen kytary vystřídaly klávesy.

Paradise Lost - Draconian Times (1995)
Poněkud komerčnější a poněkud slabší pokračovatel Icon.

Paradise Lost - Symbol of Life (2002)
Smíchejte melodiku Icon, údernost Gothic a zvuk One Second a dostanete mimořádně povedené Symbol of Life. Melodické, šlapající, temné.

Gothminister - Happiness in Darkness (2008)
Taky skvěle šlapající černodeska, ale přeci jen, na debut nemá. Ale pořád zatraceně dobrá porce gotického industriálu v chytlavě rytmické formě.

Erasure - Chorus (1991)
Poněkud optimističtější odpověď bývalého depešáka na elektronický Violator. Violator má temné Waiting for the Night, Chorus zase prozářené Waiting for the Day.

Tiamat - Wildhoney (1995)
Jedno z pionýrských alb, která ukázala metalu, kudy také se může vydat. Úžasné psychedelické album, čtyřicetiminutový výlet do země za zrcadlem.

In Flames - Whoracle (1997)
Uhlazenější, méně temný nástupce The Jester Race.

Orphanage - By Time Alone (1996)
Temné, děsivé, kataklysmatické. Deprese, strach, šílenství až na dno. Vítejte v horách šílenství.

Duran Duran - Astronaut (2005)
Výborné album osmdesátkových novoromantiků, plné tu více, tu méně tesklivých melodií. Je to tuc tuc, ale je to výborné tuc tuc.

Per Gessle - Party Crasher (2008)
Gessleho experiment a návrat do diska a psychedelie sedmdesátých let. Zajímavý hudební úlet a úkrok mimo šachovnici.

In Flames - Clayman (2000)
Ani litr kávy Vás po ránu nenakopne tak jako Clayman. Tohle jsem jednu dobu (zhruba půl roku den co den) poslouchal každé ráno v buse cestou do práce. Clayman má energetický výkon Temelína. Nejmíň.

Carcass - Swansong (1996)
Ještě rock'n'rollovější nástupce Heartworku. Jen místy nudnější a měkčí.

A-ha - Cast in Steel (2015)
Po dlouhé době album, které doslova přetéká tou podivně naléhavou severskou melancholií, vrací se k původnímu synthpopovému zvuku poloviny osmdesátých let a zároveň zní současně. Ačkoli první třetina alba zní pouze jako odvar, zbylé dvě třetiny to svou atmosférickou naléhavostí skvěle dotahují na jedno z jejich nejlepších alb.

A-ha - Lifeliness (2002)
Obyčejně obyčejné a přesto neobyčejné, silně melancholické a snivé album pánů od fjordů.

The Rasmus - Black Roses (2008)
Komerční, ale hodně moc poslouchatelné album rockpopových melancholiků ze země tisíců jezer.

In Flames - Sounds of a Playground Fading (2011)
Po stále experimentálnějších albech a postupném ztracení sebe sama přišel návrat k melodickému metalu staré školy a melodie z tohohle alba doslova stříkají. Chytlavější refrén než jaký má titulní skladba, nenatočili ani Beatles.

Theatre of Tragedy - Aégis (1998)
Mezikrok mezi gotikou Velvet Darkness They Fear a industriálem Musique. Mnou dlouho přehlížené album, což byla ve výsledku škoda, protože je to opravdu moc poslouchatelné album, které si bere z gotiky nádherné melancholické melodie a zároveň se zvukem posouvá mimo škatulku metalu.

Samael - Reign of Light (2004)
Vesmírný industriál ale stále s hluboko ukotvenými kořeny v death gothic metalu. Nejlepší album Samael se skvěle vybalancovanou metalovou i elektronickou polohou. A nejhitovější.

Crematory - Revolution (2004)
Následovník geniální Believe. Ačkoli se pár skladeb opravdu povedlo, na vybroušenost předchůdce to nestačí. I tak ale mimořádně melodické a přesto řízné album.

Therion - Theli (1996)
Death metal a opera pokupě. Další nadčasové album, podobně přesvědčivé album už asi nikdy nikdo nenatočí.

Moonspell - Darkness and Hope (2001)
Poslední album portugalců, ve kterém se míchá temnota s melodikou. Poslední zablikání černého plamenu, který zahořel s Wolheart, vzplál oslnivým plamem s Irreligious a vychladl se Sin/Pecado.

Zeromancer - The Death of Romance (2010)
Po prvních dvou ala teenage albech a depešákoidním Zzyzx se kapela šest let hledala, aby pak natočila dvě alba. Mimořádně těžkotonážní Sinners International a snad ještě tvrdší, nicméně stravitelnější The Death of Romance.

XIII. století - Dogma (2009)
Mimořádně vyvedené album českých poutníků středověkými vesnicemi plných vampýrů, vražedkyň, gotiky a poezie.

Gyllene Tider - Finn 5 fel! (2004)
Poslední a místy velmi osobní a procítěné 'malé' 'velké' album jednoho švédského 'zázraku' počátku osmdesátých let, který dávno dávno založil ten pan z Roxette, když ještě dávno dávno žádní Roxette neexistovali.

Within Temptation - The Unforgiving (2011)
Od symfonického debutu k popovému rocku. Melodie jsou okázalé, velkolepé, tohle je jedna skvělá melodická jízda.

HIM - Razorblade Romance (1999)
Album, které přeneslo část gotiky od střapatých metalistů k patnáctiletým barbinám.

Kreator - Outcast (1997)
Trash metaloví bardi si pohráli s industriálem, pak ho řízli ještě trochou gotické černi a výsledkem je skvělé Outcast.

Kreator - Endorama (1999)
Ještě gotičtější následník předchozího Outcast.

The Gathering - if_then_else (2000)
The Gathering se vyvíjeli prakticky od začátku, nicméně s každou další proměnou mi trvalo stále déle, pochopit ji. Tohle je poslední album, které jsem ještě dokázal naposlouchat a objevit. Divoké koryto metalové býstřiny je pryč, teď plujeme po nehybné vodní hladině a vnímáme zvuky, které jsme kdysi nebyli schopni rozlišit.,

Sepultura - Beneath the Remains (1989)
Zjevení z brazilských pralesů, plné neskutečných kytarových rifů, které by vydaly na celou jednu učebnici. Jedno trash metalové sólo v kuse.

Rammstein - Sehnsucht (1997)
Německá nová vlna a jedna z legend metalového industriálu.

Anathema - Judgement (1999)
Společně s Alternative 4 nejlepší a nejelektroničtější album anglických žalozvěstů.

Anathema - Alternative 4 (1998)
A takhle to začalo. V druhé polovině devadesátých let se obrovské množství metalu posunulo k elektronice a popovějším polohám a Anathema s tím začala na tomhle albu.

Katatonia - Discouraged Ones (1998)
Deprese, deprese a zase deprese kapající z tohoto alba, někdy možná až příliš. Tesklivé a temné album, místy skutečně čarokrásné.

Angelo Badalamenti - Twin Peaks soundtrack (1991)
Nejkultovnější seriál s nejkutlovnějším soundtrackem. Snová hudba je vlastně hudbou noční můry. Tajemnými lesy plnými douglasových jedlí putujeme washingtonskými horami do místa bez návratu, do černého vigvamu.

Paradise Lost - Believe in Nothing (2001)
Nejkomerčnější album Paradise Lost. Tady nastal obrat, tady nastal návrat ke kytarám. Zatím jen pozvolný, ale přesto.

Nailbomb - Point Blank (1994)
Spojení trash, industrial a groove metalu. Taková vyloženě pouliční Sepultura. Ve své době nejprogresivnější album, co jste mohli mít ve sbírce.

Paradise Lost - Paradise Lost (2005)
Návrat Paradise Lost k metalu, syrovosti, jednoduchosti a doomovým polohám. Vše zešedlo, ztvrdlo, povadlo. Skvělé.

Gorefest - Soul Survivor (1996)
Aneb od death metalu k rock'n'rollu. Téměř. Jen ten hlas zůstal mrtvolný. Výborně poslouchatelné album do auta.

Lake of Tears - Forever Autumn (1999)
Skutečně podzimní album, smutné, unavené, vybledlé a přesto všechno krásné. Klid podzimu aneb už pomalu umíráme, ale zatím se ještě ploužíme.

Type O Negative - The World Comming Down (1999)
Následovník geniální Ocotber Rust. Většina skladeb je poslouchatelná, ale atmosféra a poetika předchozí desky jsou nenávratně pryč.

Sundown - Glimmer (1999)
Odbočka od Cemetary, která Cemetary pohřbila. Další zajímavý přerod gotiky do industriálu.

The Rasmus - Dead Letters (2003)
První velké album. Spolu s HIM největší propagátoři gotiky mezi čtenáři Brava. Ale na zářezu na pažbě prostě jsou.

Hollow - Modern Cathedral (1997)
Heavy metalové album plné kytarových vybrnkávaček s temnou, tajemnou a pohádkovou kulisou. Kdysi jsem je bral jako soundtrack ke knihám Edgara Allana Poea.

Marie Fredriksson - Den ständiga resan (1992)
Ta paní z Roxette. Deštivá, melancholická, podzimní. Na pouti po noční stránce své duše.

Tiamat - Prey (2003)
Od Deeper Kind of Slumber nejatmosféričtější album.

My Dying Bride - Like Gods of the Sun (1996)
Žal a zase žal. Král je mrtev, královna také, zůstal jen smutný šašek, umírající labutě a prázdný zámek uprostřed mrtvého království. Je noc, noc po pohřbu. Truchleme!

Theatre of Tragedy - Velvet Darkness They Fear (1996)
Staroanglická gotika, růže a trny, mrtvé nevěsty a temné hrady. A sametová temnota, které se bojíme. Ale bojíme se rádi.

Krabathor - Cool Mortification (1993)
Vyjimečné album dnes již bohužel mrtvé moravské legendy death metalu. Tohle je rozhodně jejich album nejtemnější, nejzáhrobnější, evropská liga.

Metallica - Load (1996)
Nejméně metalové album a přesto stále dobré. První půlka alba je zajímavou exkurzí do přerodu mladých metalistů v rockery středního věku, druhá půlka alba vás už ale unudí k smrti.

Machine Head - Burn My Eyes (1994)
Další nadčasové album. Syrovost, agresivita a melodika v jednom. Kapela, která navždy bude žít na slávě svého prvního alba.

Paradise Lost - Gothic (1991)
A tak vznikla gotika. Temnota, tvrdost, melodičnost. Tohle album není černobílé. Je černé. Až do morku kostí.

Therion - Lepaca Kliffoth (1995)
Tajemno prosakuje tímto albem, draci se rojí, zaříkávadla zní všude kolem. Další z klenotů metalové hudby.

Entombed - Wolverine Blues (1994)
Aneb opět a znova co se stane s death metalovou kapelou, když vyměkne. Natočí něco tak originálního jako Wolverine Blues. Melodika a zase melodika. Skvělé.

Nine Inch Nails - Pretty Hate Machine (1989)
První a hned nejelektroničtější album. Tady je našlápnuto k tanečnímu parketu, už další deskou se ale Trent vydal rockovější cestou. Ale na to, že tohle album vzniklo v roce 1989 v garáži, je to doslova geniální mix.

Gary Numan - Pure (2000)
Těžkotonážní, valivé, temné a naléhavě depresivní vyřizování si účtů s Ježíšem. Tohle ve vás zanechá hluboký otisk.

Sepultura - Roots (1996)
Přelomové album a to hned z několika důvodů. Mix městského metalu a pralesního ethna a vzniklo z toho vskutku divošské album.

My Dying Bride - 34.788%... Complete (1998)
Tam kde si Anathema s elektronikou jen pohrávala, tam My Dying Bride skočili do elektra po hlavě. A z výsledku se vylekali tak moc, že na dalším albu zařadili zpátečku a skočili o tři alba zpět do minulosti. Každopádně mimořádně zajímavý úlet.

Type O Negative - Bloody Kisses (1993)
Náznaky nečeho geniálního a jedinečného už tady slyšíme, jako celek je to ale nesmírně náročné na poslech. Ale jak říkám, někde vespod tam to něco cítíte...

Anathema - Eternity (1996)
Temná, lítostivá, jímavá hudba. Nelze být fanouškem Paradise Lost, mít rád My Dying Bride a opomenout poslední z goticko-doomové 'nesvaté' trojice - Anathemu.

Vasaria - Vasaria (1997)
Příjemně jednoduché a přímočaré album kapely jednoho alba. A možná je to škoda.

Stabbing Westwards - Wither Blister Burn & Peel (1996)
Především v několika skladbách naprosto skvěle namíchaný mix rocku, industriálních ruchů a něčeho zlého, temného a těžkého. A zase je to něco přítomno zase jenom na jediném albu v historii kapely.

Moonspell - The Butterfly Effect (1999)
Někde to s přerodem gotiky k industriálu vyšlo, ale tady to byl luxusní fail. Největší zklamání v historii Moonspell, přestože tohle album vlastně není špatné. Jenom se k Moonspell absolutně nehodí.

Daniel Landa - Chcíply dobrý víly (1995)
Valčík a Chcíply dobrý víly mají zvláštní kouzlo, které už dalším albům Dana Landy chybí. Ale možná to bylo jenom o věku posluchače.

My Dying Bride - The Angel and the Dark River (1995)
Album s asi nejúžasnější doom metalovou skladbou vúbec. Dvanáctimutová The Cry of Mankind se svou hobojí (nebo co to je) je temnota a beznaděj sama. Pokud Paradise Lost mají album Gothic, The Angel and the Dark River se klidně mohlo jmenovat Doom.

Napalm Death - Diatribes (1996)
Další úkrok mimo kruh a další obohacení repertoaru kapely. Chytlavější death grind metal v jeho čiré podobě aby jeden pohledal.

The Gathering - How to Measure a Planet? (1999)
Nejdelší a nejnudnější album The Gathering, přesto však plné atmosféry, emocí, nápadů a něčeho tajemného. Ale na tenhle seznam určitě patří.

Sepultura - Chaos A. D. (1993)
Netvrdím, že to je album, bez kterého bych se nedostal k tvrdšímu metalu, ale hodně mi to ulehčilo.

Metallica - Metallica (1991)
A když už jsme u toho metalu, tohle bylo první seznámení s ním.
