Předmluva
!['...P '...P](/povidky/pcs/first.jpg)
Jsem zde již tři měsíce. Po celou dobu se neudálo nic, co by narušilo každodenní zvráceně se opakující posloupnost událostí. Žádný zásobovač nedorazil na ostrov, žádný bílý srpek plachet lodi se neobjevil na obzoru. Těžké mraky stále visí z nízké oblohy, ebenově černé moře stále zpívá své elegie, a zakletý maják stále ožívá s každou další nocí, a umírá s dalším přicházejícím novým dnem. Rezignoval jsem, strach i úděs se změnil v rezignaci a odevzdání se osudu. Mám dostatek jídla a pití ještě na několik týdnů. Až se zásoby ztenčí na minumum, sestoupím zpět po strmých schodech dolů ke svému člunu, složím je v něm, a vydám se na volný oceán - naproti vlastnímu osudu, ať jím je spása a záchrana nebo zkáza a smrt. Další noc se začíná snášet na ostrov..."
![* * * * * *](/_sys/starline_grey.png)
![Povídky Povídky](/povidky/pcs/povidky-front.jpg)
Vzpomněl jsem si na ni později a to mě jednoho zimního večera přivedlo do místní knihovny. Je tomu už patnáct let, co jsem otevřel sbírku povídek pana Poea a tehdy to konečně naplno propuklo. Rukopis nalezený v láhvi, Jáma a kyvadlo, Sud vína amontillandského, Skokan nebo nejpoeovějští Zánik domu Usherů, četl jsem ty povídky a bylo to, jako bych četl svoje vlastní myšlenky. Jakoby jeho ruka táhla perem, naslouchajíc mým myšlenkám. Každé slovo, každá věta zněla tak, jak bych ji napsal já, kdybych uměl zaznamenat své nápady a pocity jako ten pan Poe, jen on to stihl o nějakých stopadesát let přede mnou. I přes to století a půl nás oba pojovala ta podivně ebenová čerň někde uvnitř nás samotných, ten temný stín, to tísnívé šero, ten bizarní kaleidoskop, skrze který vnímáme svět kolem nás.
Prvních sedm odstavců povídky Zapomenutá výspa vzniklo kdysi dávno jako pokus o dokončení Poeovy neuzavřené novely Příběhy Arthura Gordona Pyma a teprve o dost později z tohoto postludia vzniklo preludium ke kompletně nové povídce, která nakonec dala jméno celé mé první sbírce a posléze i této stránce. Ten pokus stál u zrodu této stránky a stal se tedy jakýmsi mostem mezi příběhy pana Poea a tím, v co se nakonec ta zapomenutá výspa proměnila. Kulisy, v nichž se odehrávají mé povídky, spoluvytvářela atmosféra hudby například kapel Moonspell, The Gathering, Paradise Lost, Type O Negative, Tiamat a spousty dalších, dále potom vize malíře Jana Zrzavého nebo fotografa Josefa Sudka a především světy stvořené již zmiňovaným E. A. Poem v době rannější a H. P. Lovecraftem v době pozdější. Ono snové šílenství vyvěrající odkudsi z hlubin duše potom čerpalo inspiraci z E. T. A. Hoffmanna. U spousty z nich pak své sehrály také mé osobní sny, vzpomínky a aura míst, která jsem navštívil, a jejichž scenérie nebo atmosféra způsobily, že mi utkvěly v paměti.
Zbloudilý návštěvníku, vítej tedy na této zapomenuté výspě a užij dosytosti její opuštěnosti, jejího šera a jejich stínů. Budiž ti vypravěčova osoba průvodcem jako bílý maják v tom potemnělém kraji na druhé straně, ať už to místo leží kdekoli.
J.V., 2.11.2012 + 2.8.2019, Ostrava