Galerie
Evropské ústředí Tele Atlas, Východní Flandry, Belgie
říjen 2004
Operační ústředí Tele Atlas. Konec barevného října v starobelgickém Gentu plném katedrál, celodenní školení v autě u říčních kanálů a večery nad skvělými večeřemi u naší bytné Heli.
Gent, Východní Flandry, Belgie
říjen 2004
A samozřejmě exkurzemi do centra města.
Rozeklaná krajina departmentu Auvergne, Francie
listopad 2004
Podivně divoká a překvapivě liduprázdná krajina centrální Francie pod Monluconem. Na sever od něj se rozlévala nížina, na jih pak krajina stoupala do Centrálního masívu. Kolikrát jsme absolvovali tu vlnící se cestu z Montluconu do Montmarault. Všude kopce a údolí, zeleň a pasoucí se stáda dobytka.
Albi, department Midi-Pyreneés, Francie
listopad 2004
První mise neskončila nijak úspěšně. Pominu-li špatně natočený projekt u Montmarault, přišel přesun do Albi. Cestou jsme projížděli Centrální Masív a surrealističtější pohoří si dodneška nedovedu představit. Po havárii u Le Garric nás už čekala jen strážnice gendermerie a pak taxi do Tolouse a letadlo do Bruselu a opět taxi do Gentu. A přání skončit. Takže vlak Gent - Brusel - Berlin - Praha - Ostrava. Do Prahy probíhala cesta bez zpoždění. Cestou z Prahy jsme byli odkloněni na Brno, načež nám uprostřed polí 20 km za Brnem vyhořela lokomotiva. Do Ostravy jsem dorazil s více než tříhodinovým zpožděním a shodou okolností chytil poslední autobus.
Nádraží Midi Brusel, Belgie
únor 2005
Dvouměsíční pauza a návrat. Jedné promrzlé zasněžené únorové noci jsem vylidněnými ulicemi spícího města vyrazil na vlak (protože jsem myslel, že bus na nádraží mi ujel, nastoupil jsem na bus, který právě přijížděl, taky k nádraží, ale opačným směrem) a započal druhou kapitolu evropské mise. Tady fotka z Bruselu.
Nádraží a letiště Frankfurt, Hesensko, Německo
únor 2005
Přestup ve Frankfurtu. Směr Brusel.
Katedrála ve Strasbourgu, Alsassko, Francie
únor 2005
Cestou z Gentu do Itálie. Zastávka ve Štrasburgu byla povinností.
Alpský průsmyk Gotthard, kanton Tessin, Švýcarsko
únor 2005
Hodinové lustrování na hranicích s hovorem do Belgie a ujištěním, že Švýcarskem jenom projedeme, pak průjezd dálničním koridorem u Basileje, dále zastávka u Sempachersee, potom centrem Lucernu, dvacetikilometrový tunel a konečně už Alpy a gotthardský průsmyk.
Alpy u Lugana, hranice Švýcarsko / Itálie
únor 2005
A na druhé straně Alp. Dálnice prudce klesala a rovinka se dostavila až u Bellinzony. Kousek jižněji už švýcarsko-italská hranice.
Bóbbio, Emilia-Romagna, Itálie
únor 2005
Milano přecpané skůtry jsme nechali za sebou i s La Stradou, vedle které jsme se naprosto nečekaně vynořili, přejeli Pádskou nížinu, Piacenzu a širokým údolím jsme pozvolna vstoupili do nejsevernějšího cípu Apenin. Údolí se zužovalo, hory po stranách rostly, až se před námi objevilo pohádkové městečko Bóbbio. Mimochodem, ve zdejším klášteře vznikla Mona Lisa. Odtud jsme skrze divoké rozeklané vrcholky Apenin podnikli naši první cestu k moři. Do Chiavari a La Spezia.
Severní Apeniny u Parmy, Emilia-Romagna, Itálie
únor 2005
Teplé jarní dny, které nás oklamaly po přejezdu Alp, měly velice rychle skončit. V Apeninách jižně od Parmy.
Langhirano, Emilia-Romagna, Itálie
březen 2005
Langhirano se svým hradem a zasněženými vinicemi. První bed and breakfast, kde jsme zadarmo dostávali večeři, jen aby jsme zůstali pár nocí.
Klasická apeninská vesnice, Emilia-Romagna, Itálie
březen 2005
Typická apeninská vesnice musí stát na vrcholku hory nebo alespoň kopce.
Pád u Piacenzy, Emilia-Romagna, Itálie
březen 2005
Největší italská řeka. Tady končila oblast našeho projektu.
Gran Canal, Venezia, Veneto, Itálie
březen 2005
Cestou na třetí misi jsme uskutečnili dvě půldenní zastávky. Jednu v Benátkách, druhou v Monaku. Zaparkovali jsme v několikapatrových garážích a vydali se lodí na Gran canal. A po návratu dvacet minut hledali auto. :D
Gran Canal, Venezia, Veneto, Itálie
březen 2005
Gran canal kousek od laguny.
Ventimiglia, za kopcem je už Francie, Ligurie, Itálie
březen 2005
Benátský den skončil v poslední vesnici před Francií na italských hranicích. Až ráno za světla jsme zjistili, že náš hotel stojí přímo na pláži. Asi až do dneška tam mají na topení moje ponožky.
Perla Azurového pobžeží Menton, Provence Alpes-Cote d'Azur, Francie
březen 2005
Menton, jediné městečko mezi Itálií a Monakem.
Monte Carlo, Monako
březen 2005
Monako a jeho luxus. Co dodat?
Monte Carlo, Monako
březen 2005
Pod knížecím palácem. Za budovami na fotce je monacká botanická zahrada.
Brána Zafarraya z provincie Málaga do provincie Granada, Španělsko
březen 2005
Šedivý francouzský březen se s přejezdem Pyrenejí změnil na zelený, palmový a prosluněný březen španělský. Po přespání v Tarragoně nás ráno přivítalo téměř léto. Slunce tady bylo neskutečně jasnější a teplejší než slunce francouzské. A na fotce už brána Zafarraya. Přijeli jsme k ní od moře a bylo to neustálé prudké stoupání. U ní končila provincie Málaga a tak jsme naše auto otočili a vraceli se k moři. Jaké překvapení následovalo o měsíc později, když jsme točili provincii Granadu a přijeli jsme ke stejné bráně z vnitrozemí a po naprosté rovině granadské náhorní plošiny vysoké 900 metrů nad mořem.
Málaga, hlavní město Costa del Sol, provincie Málaga, Španělsko
březen 2005
Plují lodě do Málagy, plují lodě do Triany. Tenhle popěvek jsem po celou dobu mise nebyl schopný dostat z hlavy. Východně od města na parkovišti u dálnice, kde jsme prováděli backupy záznamů.
Celkový pohled na město Málaga z El Mirador, provincie Málaga, Španělsko
březen 2005
Severovýchodně od města na serpentinách vedoucích do vnitrozemí. Za horami na obzoru začíná proslulá Costa del Sol s Torremolinos, Benálmadenou a Fuengirolou.
Competa, horské pobřeží provincie Málaga, Španělsko
březen 2005
Jedna z bílých horských vesniček nad mořem.
Jezero Viňuela a Maroma, nejvyšší hora Sierra de Almijary, provincie Málaga, Španělsko
duben 2005
Zajíždka do vesnice ve skalách nad jezerem. Tyhle zajížďky jedinou přístupnou cestou byly ve Španělsku na denním pořádku.
El Chorro, provincie Málaga, Španělsko
duben 2005
Azurová jezera u El Chorro.
Serrania de Ronda, provincie Málaga, Španělsko
duben 2005
Cestou z Rondy přes blízké hory. Nikde ani živáčka a jen jedna zajížďka do hlubokého údolí a pak zase jedinou cestou zpět. A v nádrži poslední deci benzínu. Tohle byl mimořádně adrenalinový výlet.
Ronda, město na skalách, provincie Málaga, Španělsko
duben 2005
Ronda na skalách, rozdělená hlubokým údolím a spojená jediným mostem. Ve skalách pod městem žily tisícovky krkavců.
Marbella, perla Costa del Sol, provincie Málaga, Španělsko
duben 2005
Perla Costa del Sol Marbella. Dálnice se vyhýbala městečku vysoko v horách, ale na cestě do centra při vjezdu do města vás vítala kamenná brána s tesaným názvem města. Všude kolem jen hotely, parky, golfová hřiště.
Vlevo Afrika, vpravo Evropa, Gibraltar, výsostné území Velké Británie
duben 2005
Nejjižnější bod v rámci cest s Tele Atlasem. Jedna z nejzajímavějších křižovatek. Pomezí Evropy a Afriky a zároveň Středozemního moře a Atlantského oceánu.
Pohled na La Linea Concepcion, Gibraltar, výsostné území Velké Británie
duben 2005
Pohled na sever na La Linea Concepcion. Sto metrů za přistávací dráhou začíná Španělsko.
Pohled na jejjižnější cíp Evropy, Gibraltar, výsostné území Velké Británie
duben 2005
A ještě jedna s místními makaky. Gibraltar je jediným místem v Evropě, kde žijí opice volně v přírodě.
Podhůří Sierra Nevady v provincii Granada, Španělsko
duben 2005
Obraz jako namalovaný, už v dubnu vyprahlé podhůří Sierra Nevady.
Olivové háje kam oko dohlédne, provincie Granada, Španělsko
duben 2005
Popravdě, po šesti týdnech už jsem olivová pole nenáviděl.
Pláž Salobreña na Costa Tropical, provincie Granada, Španělsko
duben 2005
Salobreňa a asi nejdelší zastávka u španělského moře. Na západ začínaly hotely, na východ většinou malé rybářské vesničky a praktický nulový cestovní ruch.
Vyprahlé hory provincie Granady, Španělsko
duben 2005
Cesta od moře na náhorní plošinu. Ta zeleň to není tráva, to jsou řezavé a pichlavé bodláky, se kterýma nebylo radno přijít do styku.
Vyprahlé hory provincie Granady, Španělsko
duben 2005
A ještě jednou, jako ukázka neschůdnosti a divokosti místní krajiny, která se prakticky hned od moře zvedala vysoko a za horskými štíty přecházela ve vnitrozemní náhorní plošinu.
Granada, provincie Granada, Španělsko
duben 2005
Exkurze Granady a jejího starého města.
Pohled z Alhambry na starou Granadu, provincie Granada, Španělsko
duben 2005
A Alhambry vysoko nad městem, ke které vede skrze stísněnou čtvrt hluboká a úzká cesta. A na konci ještě hustý park s vysokými starými stromy. Tolik zeleně aby v celé Granadě pohledal.
Pohled od Alhambry na Granadu, provincie Granada, Španělsko
duben 2005
Pohled na jihozápad.
Montefrío, provincie Granada, Španělsko
duben 2005
Cestou po vnitrozemí člověk neustále narážel na malebné vesničky.
Moclín, provincie Granada, Španělsko
duben 2005
Další z nich.
Katedrála, Remeš, department Champagne-Ardenne, Francie
květen 2005
V Remeši, uprostřed nekonečných lánů polí, měla původně proběhnout prezentace. Nakonec se nekonala. Takže jsme si alespoň vyfotili katedrálu.
Katedrála, Vitry le-Francois, department Champagne-Ardenne, Francie
květen 2005
Po pohádkové Andalůzii nezáživná krajina, jakoby okopírovaná z jižní Moravy, se odměnila alespoň fantastickou architekturou.
Středověká zástavba, Troyes, department Champagne-Ardenne, Francie
květen 2005
Starobylá část Troyes.
Detail jedné z městských katedrál, Troyes, department Champagne-Ardenne, Francie
květen 2005
Troyes bylo na katedrály mimořádně bohaté. Vybavuju si minimálně čtyři.
Věky jsou čitelné i na omítkách, Sens, department Burgunsko, Francie
květen 2005
Další zajímavé městečko se starou katedrálou a krásným parkem vedoucím v půlkruhu kolem centra. A zalesněným autokempem. Z místního nádraží jsme vyrazili vlakem do Paříže.
Jihovýchodně od Paříže je katedrála v každé vesnici, L´Epine, department Champagne-Ardenne, Francie
květen 2005
L'Epine je vesnice s jedinou cestou a zhruba dvacítkou domků podél ní. A pak s takovouhle katedrálou.
Most Charlese de Gaula, Paříž, Francie
květen 2005
Paříž, cestou z vlakového nádraží do centra.
Nottre Dame, Paříž, Francie
květen 2005
Nottre Dame a nábřeží s tradičními kovovými stánky se vším možným, od starých knih, plakátů, bižuterie až po občerstvení.
Lucemburský palác a zahrady, Paříž, Francie
květen 2005
Cestou od Panteonu k Eiffelovce stojí lucemburské zahrady.
Elysejské pláně, Paříž, Francie
květen 2005
Po schodech jsem vyšlapal jen do druhého patra, výš už jezdily jenom výtahy a řada byla dlouhá tak do vánoc.
Pohled z Eifelovky na jihovýchod, Paříž, Francie
květen 2005
Pohled z druhého patra na jihovýchod.
Pohled z Eifelovky na severozápad, Paříž, Francie
květen 2005
A na severozápad na boloňský lesík a moderní centrum.
Louver, Paříž, Francie
květen 2005
V Bóbbiu Mona Lisa vznikla a tady nakonec dneska visí.
Na bojišti, Verdun, Francie
červen 2005
Podivně zvrásněná země u Verdunu se spoustou odboček a cedulek vedoucích k neexistujícím vesničkám nebo rozbitým bunkrům.
Památník obětem 1. světové války, Verdun, department Lotrinsko, Francie
červen 2005
Památník obětem bojů první světové války je schován v lesích rostoucích na zvlněných pahorcích nad městem.
Tyrolské Alpy, Korutansko, Rakousko
červenec 2005
Mise pátá, Rakousko u Klagenfurtu.
Italské Alpy, Fraul-Julské Benátsko, Itálie
červenec 2005
Sjezd od rakouského Villachu k italskému Udine.
Gran Sasso, Abruzzy, Itálie
červenec 2005
Dostat v červenci projekt italského jadranského pobřeží, to vypadá na hodně odpočinkovou misi. Centrální Apeniny a Gran Sasso.
Alba Adriatica, Abruzzy, Itálie
červenec 2005
Fotka z hotelového pokoje. Jak říkám, každý večer po práci u moře.
Marina di Vasto, Abruzzy, Itálie
červenec 2005
Nejjižnější Jadran v rámci projektu Abruzzy. Tady jsme zažili slušnou bouři, po které se moře vylelo do ulic města. A houpání se ve dvoumetrových vlnách bylo taky zajímavým spestřením jinak statické vodní hladiny. Ano, Jadran tady působil klidně, jen jako větší jezero.
Italský venkov, Abruzzy, Itálie
srpen 2005
A další malebné italské vesničky na hřebenech kopců. Ve vnitrozemí slunce rozpalovalo žluté lány polí a klimatizace v autě jela na plný výkon. Tady v tom horku párkrát umřely i počítače.
Loreto Aprutino, Abruzzy, Itálie
srpen 2005
Další z vesnic ve vnitrozemí.
Celano, Abruzzy, Itálie
srpen 2005
A jedna přímo pod horami.
Centrální Apeniny, Abruzzy / Lazzio, Itálie
srpen 2005
Přejezd Apenin směrem k Římu. Planiny mezi horami byly rozpálené a vyprahlé. Ale narozdíl od těch španělských nikoli liduprázdné.
Klášter na Monte Cassino, Lazzio, Itálie
srpen 2005
Klášter na Monte Cassino byl svědkem krutých bojů během druhé světové války.
Pohled od Kapitolu ke Koloseu, Řím, Itálie
srpen 2005
Stejně jako do Paříže i do Říma jsme se vydali vlakem z hranic našeho regionu, protože mimo natáčenou oblast bysme případnou nehodu neobhájili. Ulice mezi nádražím až ke Koloseu byly liduprázdné, milionové město bylo jako po vymření.
Svatopeterské náměstí, Vatikán, Itálie
srpen 2005
Takový neznaboh ve Vatikánu. Dovnitř jsem nechtěl, ale i tak mi jeden Ital vysvětlil, že pokud chci dovnitř, musím mít zahalené lokty a kolena. A Ital hned poradil, abych si vytáhl triko na bermudy a ty spustil pod zadek. No zafoukat vítr...
Andělský palác, Řím, Itálie
srpen 2005
Cestou od Vatikánu jsem u pouličního prodejce kupoval knihu o Římu. Na odpověď odkuď jsem, se automaticky zeptal "Ostrava? Praha?" a když jsem řekl "Ostrava", nadšeně vyhrkl "Banik". Tu knihu mi slevnil z 10 na 5 Euro.
Kapitolský pahorek, Řím, Itálie
srpen 2005
Bílý kapitol nad hlavou, černé dláždění ulic pod nahoma, pastelové barvy římských ulic a zeleň prorůstající městem. Takhle si pamatuju Řím.
Koloseum, Řím, Itálie
srpen 2005
Přiznám se, že původně jsem ho čekal větší.
Gaeta, Lazzio, Itálie
srpen 2005
Ve Formii a pak i v Gaetě jsme si udělali koupací den na druhém pobřeží Itálie. Druhý den byl zrovna státní svátek a na gaetské pláži nebyl centimetr volného místa.
Lago di Garda, Veneto, Itálie
září 2005
Nejpohádkovější místo z celé osmnáctiměsíční mise. Škoda jen, že první dny bylo jezero schováno v oparu. Ale s každým dnem z něj vystupovalo více a více.
Lago di Garda, Veneto, Itálie
září 2005
Točili jsme východní stranu jezera, přísahám, že jednou si zajedu prohlédnout i západní.
Lago di Garda, Veneto, Itálie
září 2005
Na západní straně se Alpy nořily do jezera jako vysoké skály, na východní z něj vystupovaly jen jako břeh břeh podhůří.
Lago di Garda, Veneto, Itálie
září 2005
Čím dále na sever se jezero zužovalo.
Lago di Garda, Veneto, Itálie
září 2005
Pohled k jihu.
Pohled z okolních hor na Lago, Lago di Garda, Veneto, Itálie
září 2005
Během natáčení nad jezerem.
Pohled k Alpám, Lago di Garda, Veneto, Itálie
září 2005
Během natáčení nad jezerem.
Město Romea a Jůlie, Verona, Veneto, Itálie
září 2005
Od jezera už vedla cesta dál do Verony a potom na sever do Alp.
Podhůří Alp, Recoaro Terme, Veneto, Itálie
říjen 2005
Nejprve do vesniček v podhůří alpských štítů...
Vrcholky Alp u Recoaro Terme, Veneto, Itálie
říjen 2005
...a posléze k samotným vrcholkům Alp. Několikrát jsme vystoupali až na hřebeny hor nebo různé náhorní plošiny pod vrcholky. Většina podobných cest nás zavedla na nevýše položené místo cesty, kde jeden region přecházel v druhý a potom jsme otočili auto a jeli stejnou cestou zase dolů. A stačilo jen objet vyrcholek hory a z jasného počasí jste byli v neproniknutelné mlze mraků, ve tmě nebo dokonce v dešti. Tak rychlou změnu počasí jsem nikde jinde nezažil.
Údolí Alp nad Arsierem, Veneto, Itálie
říjen 2005
A stejně tak jak se točily cesty vedoucí na vrcholky hor, točily se i cesty vinoucí se hlubokými údolími, kam od podzimu do jara slunce téměř nezasvítí. A na konci regionu zase otočka a zase dlouhá cesta zpět údolím na první křižovatku, která ale v těchto horských oblastech byla i deset kilometrů níže.
Dolomity jižně od Bolzana, Trentino-Tyrolsko, Itálie
říjen 2005
Během cesty domů jsme projížděli po dálnici směrem na brennerský průsmyk. A zvláštní bylo, že zatímco na jihu bylo údolí řeky Adige úzké a hluboké, na severu u Bolzana hluboko v Alpách se rozšířilo a zdálo se spíše, že hory opouštíme, než že bychom do nich vjížděli.
Alpy mezi brennerským průsmykem a Innsbruckem, Tyrolsko, Rakousko
říjen 2005
Teprve směrem k průsmyku se cesta počala zvedat a hory ji opět obestoupily. Pohled na východ těsně za hranicemi směrem k Innsbrucku.
Typická krajina provincie Galície, Španělsko
prosinec 2005
Vánoční Galície. Tenhle kus Španělska byl úplně jiný, než jižní Andalůzie. Působil cize, seversky, keltsky. Divoká hustá vegetace, vlhko, větrno a přesto neustále v oparu od moře, který se plazil do hlubokých zálivů. Vliv otevřeného oceánu je tady nejpatrnější z celého Španělska. V létě ochlazuje, v zimě otepluje. Byly vánoce a na keřích dozrávaly citrony a mandarinky. Ubytovali jsme se v hotelu, který více než hotel připomínal starý hrad a při každé snídani v jídelně připomínající hrnčířskou dílnu, hráli irští Clannad své keltské popěvky.
Hluboké zálivy a dlouhé poloostrovy za západě provincie Galície, Španělsko
prosinec 2005
Hluboké zálivy a do moře čnící finistery porostlé hustě zalesněnými kopci a skálami se spoustou zálivů a poloostrovů a vesniček na mořském břehu. Skalnaté útesy zmítané vlnami, mlhavý opar plazící se zálivy hluboko zakousnutými do vnitrozemí. To je Galície.
Atlantský oceán, provincie Galície, Španělsko
prosinec 2005
Prakticky po celou dobu se dalo chodit v triku nebo košili, jen ráno občas mráz nakreslil něco na sklo auta.
Atlantský oceán, provincie Galície, Španělsko
prosinec 2005
Na nejzápadnějších útesech Evropy.
Montserrat s klášterem těsně pod vrcholem, provincie Barcelona, Španělsko
leden 2006
Před Novým rokem jsme dodělali projekt a přesunuli se přes celé Španělsko na druhou stranu nad Barcelonu. Projížděli jsme mimořádně pustými kraji a čím více se blížili Barceloně, tím mrazivější počasí panovalo. Tady už Montserrat, který se stal na příští dva týdny středobodem, kolem kterého jsme natáčeli a který tak byl pořád na dohled.
Skalní klášter, Montserrat, provincie Barcelona, Španělsko
leden 2006
Nechápali jsme, proč musíme natáčet cestu vedoucí někam nahoru k vrcholu Montserratu, který ze severu vypadá jako zubatá vidlička. Klášter, který se vynořil za ohybem hory téměř těsně pod vrcholem proto pro nás byl vskutku překvapením.
Manresa, provincie Barcelona, Španělsko
leden 2006
Manresa, naše útočiště během barcelonského projektu.
Pyreneje nad Barcelonou, hranice Španělska a Francie
leden 2006
A cesta domů a španělsko-francouzská hranice v podhůří Pyrenejí s podivnou pyramidou u cesty.
Předjaří v Porýní, Porýní-Vestfálsko, Německo
únor 2006
Podivné pahýly stromů v Porýní. Tady u holandských hranic byla krajina až nehezky rovná jako placka.
Krajina u Kalkar, Porýní-Vestfálsko, Německo
únor 2006
Pokud se vyskytlo něco, co převyšovalo okolní krajinu byť jen o pár metrů, byl to buď zalesněný kopec, nebo ideální místo pro kostel.
Kleve, Porýní-Vestfálsko, Německo
únor 2006
Popravdě tohle byl nejvyšší bod, na který jsme natrefili.
Vřesoviště a pusty Westruper Heide, Porýní-Vestfálsko, Německo
březen 2006
Jednou večer jsme projížděli kolem mimořádně zajímavé krajiny plné jezer a lesů a uprostřed těch lesů se najednou vynořila planina, porostlá jen vřesem. Na horizontu zapadalo slunce a na zvlněné planině stál jeden holý opuštěný strom. Špinavost a mrtvolnost předjarní krajiny tady vytvořila mimořádně depresivní kulisu.
Winterswijk, Gelderland, Holandsko
březen 2006
Přestože jsme natáčeli na německé straně hranic, kempy v Německu byly ještě zavřené, takže jsme na noc jezdili do Holandska.
Rozletý Rýn u Wessel, Porýní-Vestfálsko, Německo
březen 2006
Rýn vylitý do polí. Na značce výšky hladiny stálo 7,32 metru.
Lucena, provincie Cordóba, Španělsko
duben 2006
Poslední a nejdelší mise, to už jsme věděli, že je poslední, takže jsme si ji náležitě vychutnávali. Nádherné počasí v provincii Cordóba.
Lány oliv, provincie Cordóba, Španělsko
duben 2006
A zase olivové háje.
Národní park Jaén, provincie Jaén, Španělsko
duben 2006
V Andalůzii je nespočet národních parků a každý je v něčem jiný. Kousek od Gibraltaru jsme se na cestě přetlačovali s divokým býkem, v horách nad Marbellou jsme se málem srazili s jelenem a tady visely značky varující před nějakou docela velkou kočkou.
Náhorní plošina, provincie Jaén, Španělsko
duben 2006
Náhorní plošina s močály.
Hory provincie Jaén, Španělsko
duben 2006
Na hranicích mezi Cordóbou a Jaénem.
Okolí Jaénu, provincie Jaén, Španělsko
duben 2006
V horách nad Jaénem, který stojí přímo na rozhraní úpatí hor táhnoucích se na jih a plošiny táhnoucí se na sever.
Jediná evropská polopoušť na hranicích provincií Jaén a Granada, Španělsko
duben 2006
Na hranicích mezi provinciemi Jaén a Granada jsou mimořádně vyprahlé oblasti, ve kterých se mimo jiné natáčely klasické americké westerny.
Jediná evropská polopoušť na hranicích provincií Jaén a Granada, Španělsko
duben 2006
Další taková oblast poněkud jihozápadněji dále od hor.
Jediná evropská polopoušť na hranicích provincií Jaén a Granada, Španělsko
duben 2006
Krajina tady téměř připomínala měsíční krajinu.
Cazorla, vstupní místo do největšího španělského národního parku, provincie Jaén, Španělsko
duben 2006
Městečko na samém okraji národního parku, ležící ve výšce přes tisíc metrů. Z hotelu nad městem jsme měli luxusní výhled na nížinu na západ. A díky mimořádně levné ceně za pokoj každý večer hotové hody.
U jezera Tranco de Beas, provincie Jaén, Španělsko
duben 2006
Severovýchod Andalůzie je hornatý a nebývale zalesněný.
U jezera Tranco de Beas, provincie Jaén, Španělsko
duben 2006
Další fotografie z oblasti.
Jezírko v horách, provincie Jaén, Španělsko
duben 2006
A pak jedna ze severovýchodních hranic Andalůzie. Tady to ještě šlo, ale na samých hranicích opět mimořádně pustá krajina, i když díky vysoké nadmořské výšce spíše než vyschlá neustále ponořená do vlhké mlhy a šera.
Opět v Salobreñe, provincie Granada, Španělsko
květen 2006
Slavné zakončení celé osmnáctiměsíční mise opět ve staré dobré Salobreñe. Opět stejný hotel s hotovou botanickou zahradou uvnitř a opět stejná pláž. Tentokrát nefoceno ze skály, ale směrem z hradu ke skále.
Opět v Salobreñe, provincie Granada, Španělsko
květen 2006
Jak lépe zakončit misi než v tropické Salobreñe, naskládané v terasách na skále pod maurským hradem, obklopené plážemi a palmami a zasněženou Sierrou Nevadou na horizontu. A pak už jen letiště Málaga, předání celého projektu polské firmě a přes Frankfurt a Prahu zpátky do šedivé Ostravy.